.: Kostel nanebevzetí SVATÉ PANNY MARIE :.

KOSTEL NANEBEVZETÍ SVATÉ N>.... MARIE

      Farní kostel stojí uprostřed osady na obezděném hřbitově, datuje se do poslední čtvrtiny 12.století a byl zřejmě součástí zdejšího hradiště. Vystavěn byl v románském slohu, je orientovaný /kněžiště směřuje k východu/ a je typem podélného tribunového kostela. S tímto typem se hojně setkáváme po roce 1100 při dvorcích šlechty, je tedy pravděpodobné, že stavebníkem kostela byl vladyka,nebo jiný příslušník  šlechtické vrstvy. V té době byl stavebník kostela i jeho vlastníkem a přijímal kněze takřka jako vlastního zaměstnance. Jeho nadřazené postavení nad poddanými symbolizuje i tribuna v západní části lodi, jež tehdejšímu šlechtici umožňovala účastnit se obřadu odděleně.

   Kostel je vystavěn z pravidelného řádkového zdiva,jednotlivé řádky se liší ve své výšce. Působí těžce, až monumentálně. Každý kvádřík zdiva stavby byl přesně kamenicky opracován,materiálem byl v tomto případě hruboskalský pískovec. Na některých kvádřících můžeme spatřit kamenické značky /např. u věže/, nejčastěji měly za úkol označit umístění kvádříku ve stavbě, někdy ovšem byly samotnou vizitkou kamenické hutě.

   Kostel nanebevzetí SVATÉ PANNY MARIEStavba je vytvořena třemi bloky: čtvercovou věží, pravoúhlou lodí s apsidou a sakristií. Je nutné podotknout, že kostel byl v roce 1787 rekonstruován arch.Josefem Mockerem , jež na něm v duchu puristické metody provedl řadu významných změn – byla upravena okna, vyměněn strop v lodi a především zbudována kamenná sakristie na severní straně lodi, /původně zde stávala sakristie roubená na kamenné podezdívce/.

   Povšimněme si nyní zdobení jižní strany lodi, před kterým se nacházíme. V podokapní části  lze spatřit jednoduchou římsu s podřímsím, vytvořeným zubořezem a obloučkovým vlysem s ozdobnými konzolkami. Tento typ výzdoby je pro románské období charakteristický. Zde je navíc nutné ocenit konzolky obloučkového vlysu, jež jsou dokladem obrovské představivosti kameníků, obměňujících  běžné geometrické či rostlinné motivy s desítkami hravých novotvarů. Římsa i podřímsí obíhá v horní části nejen loď, ale také věž a apsidu. Na severní straně lodě je vlys přerušen a místo jednoho z obloučků je zde vytesán půvabný dívčí obličej, podle pověsti hlava Turkyně. V dolní části je stavba členěna vyšším profilovaným soklem, jež opět obíhá všechny její části, až na novodobou sakristii.

     Hlavní vstup je situován zde, v boku jižní části lodě. Je orámován  vyšším ostěním, které zakončuje římsa zdobená cimbuřím. Samotný portál tvoří dva pravoúhlé ústupky na každé straně, nahoře je spojují dva ustupující polokruhové pásy. Nadpraží je rovné, tvoří jej spodní část tympanonu s plastikou kříže.

     Původní okna osvětlující loď se nedochovala. Dá se však předpokládat,že byla menších rozměrů, než okna současná, aby se zdem neubíralo na stabilitě. Kvůli lepšímu osvětlení interiéru byla okna otevřena špaletami na obě strany a tím se řídí i okna současná. Zatímco výplně novějších oken jsou skleněné, románská okna byla vyplňována měchuřinou.

   Malé okno nalevo od portálu má tvar čtyřlisté růžice /kvadrilobu/ , je osazené ve špaletě a dovnitř se otvírá kruhovou skleněnou výplní. Okna napravo od portálu mají plný /polokruhový/ závěr a jsou opět osazená do špalet.

     Věž má čtvercovou základnu o jedné straně 4,35 m, vysoká je 20 m. Při Mockerových úpravách byl vytvořen nynější vchod od západu. Bylo vystavěno schodiště z úrovně terénu, díky němuž je přístupná empora i do zvonice. Ve zvonici, bývaly umístěny 4 zvony s nápisy hovořícími o době jejich vzniku, a také o donátorech a zvonařích, jimž vděčily za svůj vznik.                                      

Nápisy:   1.zvon  Mei3ter Iohannes hat gego3en die3e glocken

              2.zvon  Laudetur Jesus Christus 1732

              3.zvon  S.Barboro orodug zanas 1751

              4.zvon  K sláwě Božj za panovánj Kri3tiána Wald3teina a                                          

                           duchowni 3práwy Frantisska Nigrina děkana a

                            biskup.wikáře byl gsem přelit 1835 w Praze od

  Karla Bellmana c.k. dwornjho zwonaře 

     Nyní přejděme do hlavní chrámové lodě. Po levé straně od vstupu si můžete prohlédnout tribunu, jež má podobu kruchty. Je sklenuta na jednom sloupu a dvou křížových klenbách. Sloup je dalším dokladem znamenité práce kameníků, má jednoduchý válcovitý dřík, na němž je posazena krychlová hlavice. Hlavice má hladká čela, ovšem její nároží jsou zdobena provazci v různých variacích. Parapet tribuny oživuje 12 slepých úzkých oken, která jsou  zakončena jetelovými listy.

      Přímo proto hlavnímu vchodu se otevírají dveře do sakristie,sklenuté křížovou klenbou. Sakristie, jak jistě víte, je prostor sloužící k ukládání liturgických rouch knih a nádob. Slouží také jako místo pro převlékání kněze.

      Kněžiště /presbyterium/ je zde vytvořeno v apsidě a od hlavní lodi jej odděluje pravoúhlý ústupek. Do kněžiště se otevírá úzké špaletové okénko, vyplněné barevnou skleněnou vitráží složenou z geometrických tvarů. Apsida je sklenuta konchou , jíž zdobí fresky od Františka Sequense – nalevo sv.Arnošt, napravo sv. Anna. Přímo v zaklenutí konchy se nacházela ještě freska znázorňující zasvěcení kostela, zničila ji ale vlhkost a plíseň a byla přemalována v roce1906 malířem J.Vysekalem. Ze zápisků a nákresů architekta  Wendera z roku 1875 se dozvídáme ještě o jedné ozdobě apsidy. Byla jí asi 118 cm vysoká plastika Panny Marie s Jezulátkem, opřená o římsu apsidy. Jednalo se zřejmě o barokní plastiku zhotovenou ze štuky, jejíž osud nám bohužel zůstává utajen.

      Modlitební lavice a oltář pochází z dílny Dominika a Petra Buškových, lidových řezbářů, jež usadil vévodský rod Rohanů při zámku Sychrově. Na pravé straně oltáře je vyřezán znak Valdštejnů, pozdějších patronů kostela, na levé straně se objevuje znak spřízněného rodu Schwarzenberků. 

     Závěrem věnujte svou pozornost stropu. Je kazetový, dřevěný a pochází z konce 19.století. Jednotlivá modrá pole jsou zdobena zlacenými hvězdami, které mají nám smrtelníkům připomenout nekonečnost našeho Pána a vesmíru...  

 

 

 

 

 

   Mohelnice nad Jizerou © 2002